Proč volit pravý střed?

Vím, že se stranictví v současné době příliš nenosí. Jsem členem KDU-ČSL již od roku 1990, ale za dob studií jsem samozřejmě příliš aktivní nebyl, pokud nepočítám vylepování plakátů v prvních svobodných volbách. Studentská léta, to byl spíš parafrází ženy, víno, zpěv a rock. Proč jsem do KDU-ČSL vstoupil tak brzy? Asi to bylo výchovou rodičů, pokračování v tradici prarodičů, sám už vlastně ani přesně nevím.

S řadou věcí v této straně jsem během těch více jak 20 let nesouhlasil. Ale nejsem zase přelétavý pták, který by příliš měnil své názory, natož abych každý druhý rok přestupoval do jiné strany, jako někteří jiní, kteří si zrovna vybírají tu stranu, která je nahoře a mohou se dostat ke korytu. Poprvé jsem kandidoval v krajských volbách v loňském roce a mezi spolukandidáty jsem poznal spoustu skvělých lidí různých profesí z Pardubického kraje. Já reprezentuji spíše tu pravicovější KDU-ČSL s důrazem na svobodu jednotlivce, který se dle svých schopností rád postará sám o sebe a ocení, když se mu do toho stát příliš neplete. Upřednostní co nejmenší daně, aby o svých penězích mohl rozhodnout sám. Na druhou stranu stát musí z našich daní zajistit péči o ty, kteří se z důvodu nemoci či stáří o sebe sami postarat nemohou. Nechci citovat z celého programu, to si zájemci mohou přečíst na webových stránkách. Díky mé profesi je mi nejbližší zdravotnictví. I přes některé nedostatky je u nás, i díky obětavé práci zdravotníků, na vysoké úrovni. Není třeba dělat příliš radikální reformy v organizaci péče. Předchozí vláda se snažila jít jen cestou úspor, z nichž ale nemůžeme žít donekonečna. Medicína je stále dražší, a pokud chceme mít k dispozici ty nejnovější léky a špičkové přístrojové vybavení, musí stát navýšit finanční prostředky, abychom se vyrovnali vyspělým států na západ od nás. To lze udělat pravidelnou valorizací zdravotního pojištění za státní pojištěnce – děti a důchodce. Určitě nepůjdeme cestou, kterou navrhují Zemanovci, totiž, aby si důchodci a děti pojištění nově platili sami. Zároveň je třeba vrátit DPH za léky a zdravotnické prostředky zpět na sníženou sazbu. Na rozdíl od předchozích vlád budeme spolupracovat s profesními komorami a odbornými společnostmi. Věřím, že slova křesťansko-demokratický nebo křesťansko-sociální přestanou být časem pro český národ sprosté slovo a většina lidí si uvědomí, že tato politika není jen pro věřící, ale je prospěšná pro širokou společnost. Je náhodou, že země jako je Německo a Rakousko tak dobře prosperují? Není to tím, že zde dlouhodobě vládnou křesťanskodemokratické strany? Často se lidové straně vyčítá, že jde s každým. Zdá se mi, že je to podle rčení „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“. Strana možná spolupracuje s oběma částmi politického spektra, ale to proto, že je to strana středová a v jejím programu je jak tržní hospodářství, které zajišťuje prosperitu, ale je i solidární s lidmi, kteří se o sebe nemohou postarat sami. Navíc si můžete být jisti, že nebude spolupracovat s extrémní levicí nebo pravicí. To je velký rozdíl proti sociální demokracii, která dnes již nepokrytě počítá s variantou spolupráce s komunisty. Sociální demokraté je dostali do vedení krajů, pozvou je klidně i do vlády. Mobilizace proti komunistům není velkým tématem letošní volební kampaně, ale jsem rád, že to alespoň připomíná svou iniciativou Nikagdá nězabuděm zpěvák David Koller. Nedávno jsem debatoval s člověkem, který vždy volil a pravděpodobně do smrti bude volit KSČM. Nezáleží mu na svobodě slova, ale hlavně na materiálních hodnotách. Na co mu prý je, že může cestovat, když na to nemá peníze. A přitom to ani není pravda, za komunismu dělal příslušníka Veřejné bezpečnosti, po revoluci policistu, teď bere výsluhovou rentu a k tomu je ještě zaměstnán. Chápu, že se některým lidem po komunismu stýská, když tehdy nerozhodovala o úspěchu inteligence člověka, ale to, že má rudou knížku. Ale ty doby jsou snad navždy pryč.