Pan Ing. Kvído Štěpánek podporuje školy, nemocnice, UNICEF a další neziskové organizace. Nebojí se podpořit spolu se svými ukrajinskými zaměstnanci vyvěšením vlajky Ukrajiny nad svojí továrnou tuto zemi v boji za svobodu proti ruskému agresorovi. Každým svým činem dokazuje, že svoboda je mu přednější než obchodními zájmy, že spokojenost lidí kolem něj je mu přednější než jeho majetek, doslova „žije“ s lidmi ve svém regionu.
Minulý týden v pátek jsem proto velmi rád přijal pozvání pana Štěpánka na slavnostní premiéru promítání filmu Sudety v Jablonném nad Orlicí, který natočil právě pan Štěpánek se svými spolupracovníky. Dokument byl nejen o zabrání Sudet nacistickým Německem, ale i o běžném životě v Jablonném nad Orlicí a okolí během války. Věnoval se povstání místních obyvatel v květnu 1945, při kterém byl zraněn i strýc pana Štěpánka. Quido Štěpánek na následky zranění zemřel i přes ošetření v orlickoústecké nemocnici, během kterého mu poskytli svoji krev jeho kamarádi. Film byl nejen o zvěrstvech, která prováděli nacisté, ale vyprávěl i osudy místních Němců, kteří během války nikomu neublížili a naopak řadě obyvatel pomohli. Přesto se stali po válce oběťmi mučení samozvaných „lidových“ soudců, kteří je lynčovali a nakonec zabili. Takovým příkladem byl i tehdejší starosta Mladkova Ferdinand Katzer, který byl zavražděn společně s dalšími během jednodenního lidového soudu. Čtyři muže „partyzáni“ utloukli a nakonec je nahé oběsili na stromech, dalších šest zastřelili. Z historických pramenů vyplývá, že k podobným „soudům“ docházelo i v dalších okolních vesnicích a městech.
Promítání dokumentu sledovalo několik desítek diváků a to i pamětníci, kteří ve filmu vystupovali. Po skončení produkce se někteří z přítomných lidí podělili o podobné osobní příběhy.
Co se stalo, nesmí být zapomenuto a nesmí se opakovat.
